Saturejka

Satureia hortensis L.

 

Saturejka je staré, dávno používané koření. Už Apicius Caelius uvádí v latinské kuchařské rukověti „De re coquinaria“ saturejku mezi kořením římských labužníků 3. století n. l. A znamenitý italský lékař šestnáctého století Petr Mattioli ve svém Herbáři mimo jiné o saturejce napsal: „Jest velmi vhodná a dobrá k jídlu; obyčejní lidé koření touto maso i ryby... Suchou saturej zadělávají také do klobás, které bývají chutnější a zdravější k jídlu. Také ji vaří s hrachem a všelikými jinými pokrmy, poněvadž odnímá nadýmání. Saturej dává pokrmům libou a chutnou ostrost, kterouž povzbuzuje chuť k jídlu a posiluje zažívání žaludku, odnímá nechutenství a ošklivost a ponouká bujnost těla."

Ve střední Evropě se prý saturejka pěstovala již od 9. století a ve staročeské kuchyni se udržela dlouho. Bývala součástí voňavých kořenných zahrádek našich prababiček a ještě dnes si leckde hospodyně nedovede představit dobrou svíčkovou na smetaně, není-li v omáčce povařena snítka vonné a peprné saturejky.

Český botanický název je saturejka zahradní, lidově se jí říká satorka, číbr, šubra. Patří s řadou dalších voňavých bylin do velké čeledi hluchavkovitých (Lamiacae). Pochází z oblastí kolem Černého moře, východního Středomoří a jižní Evropy. Vytrvalý druh saturejky (Satureia montana) je dosud součástí stálezelených porostů macchií, používá se rovněž ke kořenění. U nás se pěstuje saturejka zahradní. J e to až 30 cm vysoká bylina, žláznatě pýřitá, s drobnými, čárkovitě kopinatými lístky a s droboučkými bělavými a lila narůžovělými kvítky. Celá rostlina příjemně voní a má palčivou chuť. Dá se snadno pěstovat na zahrádce nebo v truhlíčku za oknem. Chceme-li ji mít na záhonu, sejeme ji přímo, do řádků 20 — 30 cm širokých, na slunném a teplém místě. Vzchází za dva týdny. Nemá zvláštní nároky na půdu, nejlépe se jí však daří na humózních, spíše lehčích půdách.

V době květu (červenec až září) odřežeme či odstříháme nať saturejky a sušíme na vzdušném místě ve stínu v tenkých vrstvách. Odstřihneme-li nať na počátku květu (v červenci), můžeme mít ještě jednu sklizeň.

Jako koření používáme saturejku čerstvou i sušenou. Voňavější než celé snítky jsou odrhnuté listy. Sušenou saturejku uchováváme v dobře uzavřených nádobách na suchém místě.

Saturejka obsahuje silice, tvoří je především karvakrol a cymol, a třísloviny. Její třísloviny mají protiprůjmový účinek, proto je vhodné přidávat saturejku do tučnějších jídel. Saturejková nať působí proti nadýmání a zabraňuje tvorbě plynů v zažívacím traktu, podporuje chuť k jídlu, usnadňuje trávení a zažívání, má protizánětlivé účinky, působí mírně močopudně.

Je škoda, že se na tak dobré a zdraví prospěšné koření zapomíná, vždyť je to i léčivá bylina. Pro svou příjemnou vůni a ostrost se dá použít všude, kam se přidává pepř, pro užitečné vlastnosti při zažívání je vhodná v jídlech, která způsobují nadýmání. Saturejka si však udržela místo ve světové kuchyni. Dodnes je oblíbena v ruské, balkánské, italské, španělské, francouzské, anglické i v americké kuchyni. Měla by se tedy plně navrátit i do naší kuchyně.

Obecně můžeme saturejku přidávat do všech luštěninových jídel, do kapusty, velmi dobrá je v klobásách a při uzení masa, je vhodná k přípravě zvěřiny i smetanových omáček, k nakládání okurek a zelí. Do bramborové polévky, fazolového, bramborového či okurkového salátu, do bylinkového másla a bylinkových omáček je nejlepší čerstvá saturejka. Sušená, popř. na prášek rozdrcená nať se přidává do rajské omáčky, k houbám, do majonéz, do fazolových lusků, do jídel z krupek a z krup. Výborné je kuře, které necháme uležet asi 1—2 hodiny v čerstvé rozsekané saturejce a pak je upečeme nebo posypeme vně i uvnitř před pečením lžičkou prášku ze sušených lístků. Můžeme je ještě přikořenit troškou kari nebo zázvoru.

Do jídel asi pro čtyři osoby přidáváme lodyhu čerstvé saturejky nebo čajovou lžičku suché rozdrcené natě či lístků. Při úpravě luštěnin dáváme na 500 g luštěnin dvě silnější lodyhy čerstvé nebo suché saturejky, popřípadě tři lžičky drcené natě či lístků. V bulharské kuchyni se saturejka dává do oblíbené směsi koření zvané „čubrica", což je směs ze suché saturejky, pálivých papriček, soli, mouky z opražené kukuřice a semen pískavice.

Lidově se saturejka svařená s vínem užívala k utužení zdraví, neboť takový nápoj prý odstraňuje zejména ve stáří různé nečistoty z těla. Ale budeme-li saturejku častěji ctít v kuchyni, můžeme jí provoněná jídla zapíjet čistým vínem.

 

Použití:

 

Spolupracujeme: