Rozmarýn

Rosmarinus officinalis L.

 

Rozmarýn patří netoliko do dámského pokoje na věnce, nýbrž i do kuchyně, do sklepů i do lékáren, neboť všechny pokrmy a nápoje připravené s rozmarýnem jsou libé a chutné a prospěšné proti mnoha neduhům" — to už věděli naši středověcí předchůdci. A nebylo by na škodu mít mezi ostatními pokojovými květinami jeden vonný keřík rozmarýnu — pro okrasu i pro užitek.

Rozmarýn lékařský je domácí v oblastech Středozemního moře, kde běžně roste v přírodě. J e to vytrvalý keř, asi 1 m vysoký. Má čárkovité tmavozelené listy, které jsou na rubu bělavé, plstnaté. Z úžlabí lístků vyrůstají modré až fialové kvítky. Dá se pěstovat v teplých, slunečných a chráněných polohách i u nás na zahrádce, ale stává se, že vymrzá. Nejlépe se pěstuje z řízků, tj.

z odřezaných výhonků v délce 10 — 15 cm, které zakořeňují v dobré zahradní půdě nebo ve vlhkém písku. Ke kořenění se používají odrhnuté lístky, čerstvé i sušené. Rozdrcené lístky mají příjemnou kafrovou vůni i chuť. Rozmarýn obsahuje silici, třísloviny, fytoncidy a další sloučeniny prospěšné zdraví. V menších dávkách povzbuzuje vylučování trávicích šťáv, stimuluje činnost jater, působí žlučopudně a močopudně (i proti revmatismu), omezuje růst baktérií.

Dnes je rozmarýn jako koření používán především v italské, francouzské a španělské kuchyni, ale i v balkánské. Používá se i v Severní Americe, Mexiku a Anglii.

Rozmarýnu se nesmí používat mnoho. Do pokrmů pro čtyři osoby stačí lžička celých nebo drcených lístků. Ve větších dávkách působí opojně. Nedoporučuje se kořenit rozmarýnem v těhotenství.

Rozmarýn se přidává celý nebo mletý do polévek, k zelenině, koření se jím saláty, dává se do těstíček na smažení ryb, k pečeným rybám, jehněti, vepřové pečeni, do karbanátků a omáček. Uchovává se v dobře uzavřených nádobkách.

 

Použití:

Spolupracujeme: