Pískavice

Trigonella foenum-graecum L.

 

Je to bobovitá rostlina — léčivka i koření — podobná jeteli. Kvete žlutobíle. Plodem je dlouhý šavlovitý úzký lusk se špicí na konci. Uvnitř jsou rýhovaná podlouhlá semena zelenohnědé barvy. Celá rostlina typicky kořenitě páchne. Chuť semen je kořenitě hořká, trochu sliznaté konzistence. Semena jsou asi 5 cm velká, hranatě zakulacená, zploštělá. Obsahují mnoho bílkovin, tuky, cholin, alkaloidy, slizy, silice, saponiny, fosfor a železo. Dříve se užívalo odvaru ze semen proti horečkám, angínám. Mattioli tvrdil, že obměkčují břicho a krotí vnitřní bolesti, což je ovšem příliš povšechné tvrzení. V Orientě se pískavice používalo k dosažení plnosti tělesných tvarů u žen.

Semena řeckého sena mají posilující účinek, působí dobře na žaludeční a střevní činnost, na celkovou výměnu látkovou, údajně snižují krevní tlak a obsah cukru v krvi.

Pískavice roste v lehčích půdách, v teplých a výslunných polohách. Ve Středomoří a v západní Asii roste planě. Nejvíce se pěstuje v Etiopii, Indii, Číně, Americe, Egyptě a Súdánu. Slouží jako léčivo, jako výživný prostředek i jako koření.

Řecké seno bývá součástí mnoha směsí koření, jako je indické kari, v Bulharsku známá čubrica (saturejka, pískavice, pražená kukuřičná mouka, sůl, pálivé papričky, vše umleté a smíchané). Používá se také k aromatizaci sýrů. Pěstování klíčících rostlin na vatě v teple, vlhku a světle, podobně jako u řeřichy můžeme snadno vypěstovat zelené koření. Jako koření se užívá i pískavice modrá (Trigonella coerulea) pěstovaná v Zakavkazsku a Střední Asii. Používá se sušená nať sklizená na počátku květu.

 

Použití:

 

Spolupracujeme: