Nové koření

Pimenta officinalis Lind.

 

Jsou to vonné bobulky z tropické Ameriky, ne nepodobné pepři. Jsou asi velikosti hrášku s vytrvalým zbytkem kalichu na vrcholu. Usušené bobulky jsou žlutohnědé barvy a mají většinou hladký, ale někdy i mírně zvrásněný povrch.

Původní obyvatelé střední Ameriky znali toto koření dávno před příchodem evropských dobyvatelů. Kořenili jím například čokoládu, kterou si vyráběli ve stavu tekutém i tuhém. Francisco Fernandez, který cestoval po Mexiku v letech 1571 — 1577, nazval strom, který poskytuje „nové koření", Piper tabasci, ale dnes platí správný vědecký název Pimenta officinalis, česky pimentovník. Je to mohutný stále zelený strom, jehož kůra i kožovité listy jsou příjemně aromatické. Drobné plody se sklízejí ručně ve stavu nedozrálém. Pěstuje se především ve všech oblastech tropické Ameriky, zejména pak na pobřeží ostrova Jamajky.

Působivou látkou tohoto koření je silice pimentová, která způsobuje palčivou, ale příjemně kořennou chuť. Je to koření, které má řadu různých pojmenování. Anglicky se nazývá „allspice", francouzsky „toute-épice", tj. všekoření nebo lépe všehochuť, protože prý v sobě spojuje chuť a vůni nejoblíbenějších koření: pepře, hřebíčku, skořice i muškátového ořechu.

Do střední Evropy se toto koření dostalo poměrně pozdě, až počátkem 17. století. Bylo tedy oproti již dříve známým druhům exotických koření nové a přišlo také z Nového světa, proto se mu u nás dostalo názvu „nové koření". Pro jeho velikou oblibu v Anglii se mu také často říká „anglické koření", nebo podle země původu též „jamajský pepř".

Nové koření se používá do uzenin, při konzervaci masa, v kuchyni do omáček a do polévek, při marinování ryb, do zvěřiny a podobně. Je také důležitou složkou nejrůznějších směsí celého i mletého koření. Používá se rovněž k destilaci silice, které obsahuje 3 - 4 %. Silice se těží nejen z plodů, ale častěji z listů. Silice se používá jako aromatizující esence v likérnictví, parfumérii i v lékařství.

 

Použití:

 

Spolupracujeme: