Meduňka

Melissa officinalis L.

 

Dříve u nás tato rostlina mívala v bylinkové zahrádce své stálé místo. Tato příjemně po citrónu vonící rostlinka se považovala za prospěšnou při zádumčivosti, neboť prý obveseluje mysl. Je to koření a léčivka, jejíž účinky znali už dávno Řekové a Římané, neboť je domovem ve východním Středomoří.

Meduňka je vytrvalá bylina, medonosná. Roste ráda na slunném místě, v živné půdě. Dá se množit dělením trsů. Vysévá se rovněž do bedniček, kde se předpěstují sazenice, které se po přechodu jarních mrazíků vysazují do volné půdy. Jako koření a jako léčivá droga se používá list, který je nejkvalitnější a nejvíce voní před květem nebo na počátku květu. Listy obsahují silici (citral a jiné složky), třísloviny a další součásti. Tato silice má podobné účinky jako mátová silice, tj. uklidňuje, zlepšuje trávení, působí proti plynatosti, zvyšuje tvorbu žluči. Má vliv na snížení krevního tlaku, tiší migrénu.

Jako koření se může použít všude tam, kam se dává citrón nebo citrónová kůra. Lístky meduňky se mohou použít sušené i čerstvé. Čerstvé jsou lahodnější. Hodí se do salátů, polévek, omáček, do májových bowlí. Výborné je aromatizovat rýži dvěma lístky meduňky čerstvé nebo sušené, rozdrcené nebo rozsekané. Lístky se nemají vařit, ztrácejí pak chuť i vůni. Přidáváme je tedy do téměř hotového pokrmu. Meduňka se používá k aromatizaci vinných a ovocných octů, při přípravě ryb, různých mas, do bylinkových másel a do majonéz, lze jí ochucovat i nápoje, jogurt apod. Máme-li doma sušenou meduňku, pak jen v dobře uzavřené kořence, aby nevyprchala silice.

 

Použití:

 

Spolupracujeme: