Křen

Armoracia rusticana Gaertn.

 

Dnes se bohužel mnoho druhů koření v zahrádkách již nepěstuje. Ale křen, snad právě pro svou velkou životnost, se udržel v našich zahrádkách dodnes. Dokonce rád zplaňuje, takže se dostává i za ploty. Dobře u nás roste poblíž potoků, i když to není naše původní rostlina. Pochází z jihovýchodní Evropy.

Křen byl určitě v kuchyni používán již ve 12. století, možná i dříve. V české kuchyni je nejméně čtyři století znám předpis na křenovou přílohu. Mattioli píše: „U nás v Cechách... dělají z křenu s octem, vínem nebo polévkou omáčku k pečením a rybám v rosolu." Dávnou historii má i bílá křenová omáčka k vařenému hovězímu či uzenému masu. K svatebnímu veselí na Chrudimsku kdysi patřívala křenová omáčka se smetanou, doplněná ještě mandlemi a hrozinkami. Dlouho známý je i jablečný křen nebo polévkový křen. Všechny starodávné předpisy uchovávají i biologickou hodnotu křenu, protože doporučují, aby byl při přípravě jídla přidán až nakonec a nevařil se. To odpovídá i dnešním zásadám zachovat co nejvíce vitamínu C, kterého křen obsahuje až 100 mg ve 100 g čerstvého kořenu. Proto je vhodné požívat čerstvě nastrouhaný křen v předjaří.

Křen má i ještě jiné cenné hodnoty — je zásaditý, obsahuje dost draslíku, vápníku, hořčíku i železa, a tak se velmi dobře hodí k tučnějšímu masu, které je kyselinotvorné. Obsahuje dále hořčičnou silici a fytoncidy, omezující růst baktérií. V menších dávkách (dvě lžíce) je velmi prospěšný, povzbuzuje trávení. Působí rovněž dobře při otocích, zlepšuje dýchání. V lidovém lékařství se spolu s medem užívá proti dně a revmatismu. Ve velkých dávkách je dráždivý a může poškodit sliznice zažívacího traktu.

Křen je vytrvalá rostlina příbuzná brukvi. Je natolik známý, že ho není třeba popisovat. Na podzim se sklízí kořen a používá se zásadně čerstvý. Zplanělý křen je příliš palčivý, proto je vhodnější pěstovat na zahradách jako jednoletou zeleninu ušlechtilé odrůdy křenu (Krenox). Pro delší kulturu se hodí krajová odrůda - Malínský, který má nasládlou dužinu a po nastrouhání nečerná.

Křen pěstujeme z řízků kořínků. Pro jednoleté pěstování jsou nejvhodnější kořínky silné kolem 1 cm a dlouhé asi 20 cm. Tyto kořínky odřežeme při sklizni a uložíme v zemi nebo v písku v pařeništi nebo ve sklepě. V březnu je můžeme vysadit. Sázíme je vodorovně v osmicentimetrové vzdálenosti od sebe do rýh asi 8 — 10 cm hlubokých, řádky asi 50 cm od sebe. Řízky zbavíme postranních pupenů až na 2 cm na každém konci. Za 14 dní koncové pupeny vyraší. Na podzim, v říjnu, křen sklízíme. Opět odřežeme postranní kořínky, které založíme jako sadbu pro příští rok. Ze ztloustlého původního řízku máme silný rovný kořen, vhodný k okamžitému použití nebo k dalšímu skladování.

Křen používáme k nakládání zeleniny (okurky, červená řepa, mixed pickles), čerstvě nastrouhaný křen podáváme k vařeným masům, uzeninám, k minutkám, můžeme jím ochutit hořčici, majonézu, dá se přidat i do tvarohových pomazánek, k rybám, do rozmanitých omáček. Velmi se doporučuje k vejcím uvařeným natvrdo a k tvrdým sýrům.

 

Použití:

 

Spolupracujeme: