Koriandr

Coriandrum sativum L.

 

O koriandru se psalo už ve Starém zákoně. Apicius Caelius v starořímské kuchyni doporučoval užívat koriandr při vaření. I u nás byl kdysi pěstován jako koření v zahrádkách. Semena koriandru obalená cukrem byl jeden druh známého starodávného „cicvárového semínka", které se užívalo proti bolestem břicha.

Koriandr pochází z východního Středomoří a západní Asie. J e to jednoletá (až dvouletá) mrkvovitá rostlina, vysoká až 1 m. Dolní listy má jednoduše zpeřené a horní jsou úkrojkovité. Kvete bíle až načervenale. Plod je kulovitá dvojnažka (má až 5 mm v průměru), která se nerozpadává. Má barvu světle hnědou. Nezralý plod je cítit jakoby po štěnicích. Zráním plodů se tento zápach ztrácí.

Koriandr se dá u nás pěstovat v dobře zpracované půdě. Na jaře se vysévá do 30 cm od sebe vzdálených řádků, zraje v srpnu, kdy se sklízí semeno, je-li většina plodů zahnědlá. Plody dobře vyzrálé jsou příjemně aromatické, mají nasládlou a palčivou chuť. Aroma vytváří silně vonná silice.

O koriandru říkali středověcí bylináři, že má účinky jako afrodisiakum. Také, že posiluje paměť. Dnešní medicína o něm ví, že jeho silice působí proti škodlivým baktériím v zažívacím traktu, že má povzbudivý vliv na zažívání a trávení, že odstraňuje nepříjemné nadýmání a křeče trávicího traktu.

Jako koření se v mírné dávce užívají čerstvé listy v gruzínské (kindza) a latinskoamerické kuchyni (cillantro), pro svůj specifický aromatický pach. Hlavně se ale koření suchými plody — celými nebo mletými. Tvoří součást směsí kari. Používá se jich hodně v kuchyni indické, anglické i německé, ale i ve středozemní. Dále při nakládání hub, červené řepy, zelí, do směsí koření do pečiva, při uzení masa a výrobě uzenin, do omáček, při dušení masa, do likérů, při výrobě cukrovinek. Semínka se také kandují a pak žvýkají pro odstranění zápachu z úst. Protože silice koriandru je velmi těkavá, uchovává se koření ve velmi dobře uzavřené neprůsvitné nádobce.

 

Použití:

 

Spolupracujeme: