Kmín římský - šabrej kmínovitý

Cuminum cyminum L.

 

Již od starověku je v oblasti Středomoří a přední Asie pěstován a oblíben římský kmín. Je znám v jihovýchodní Evropě, v Egyptě, koření se jím v celé Asii – Číně, Srí Lance, Indii, Pákistánu, Afghánistánu, Íránu, v dalších arabských zemích, Španělsku, Maltě, Sovětském svazu, v USA, Argentině, Mexiku, Brazílii a jinde, také v Africe i Austrálii. Nazývá se také Roman caraway, cumin, jiraka, comino.

Římský kmín je jednoletá rostlina s bílými nebo načervenalými květy, z čeledi miskovitých. Jako koření se užívají plody podobné kmínu lučnímu, ale jsou větší, šedozelenohnědé barvy. Je to teplomilná rostlina. Obsahuje kolem 3 % silic s odlišnou vůní než kmín luční. Obsahuje rovněž hořké a ostře chutnající substance. Podporuje chuť k jídlu, vylučování trávicích šťáv. Jako koření se užívají celé nebo mleté nažky. Mletý římský kmín má zelenohnědou barvu.

Římský kmín byl znám dobře starým Egypťanům, Řekům a Římanům. V jejich kuchyni se pro svou ostrost využívají jako pepř. Byl oblíben i ve středověku, hlavně u šlechticů. Byl tehdy doporučován při přípravě drůbeže.

Dnes má vážnost v řadě kuchyní světa. Je neopominutelnou součástí kari koření, proniká svou zvláštní vůní z pokrmů snad všech asijských kuchyní, ale i na Kypru, v severní Africe, střední a jižní Americe je oblíben. Je i součástí řady evropských pokrmů. Využívá se i při pečení chleba, pečiva, piva, nápojů, v likérnictví, při výrobě sýrů, salámů, masových konserv.

V zemích střední Asie se ještě používá další druh kmínovité rostliny Trachyspermum mami nebo T. roxburghianum zvaný také ajowan nebo zira. Má tenké tmavé nažky podobné kmínu, vůní se blíží římskému kmínu, je však jemnější a mírně palčivý. Používá se podobně jako římský kmín.

 

Použití:

 

Spolupracujeme: