Kerblík

Anthriscus cerefolium L.

subsp. sativum

 

Lidově se nazývá stoklasa nebo také třebule. Bohužel rovněž vymizel z naší kuchyně, ačkoliv ještě M. D. Rettigová ho doporučovala do jídel. A Mattioli o něm psal ve svém herbáři: „Celá bylina jest sladká a vonná. Když se vaří s jinou zeleninou nebo jinými krměmi, bývají tyto vonnější a chutnější." Byl znám už ve starém Řecku, planý byl prodáván na trhu jako zelenina, jak dokládá Aristófanes.

Ve staročeské kuchyni byla „stokláska" přidávána do tvarohových kynutých koláčů; kromě zlepšení chuti měla odstranit i zažívací potíže z nadbytku kvasnic.

Kerblík pochází z jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie. I u nás je rozšířen planý kerblík, rostoucí v křoviskách, ale to, co se pěstuje jako naťová zelenina a zelené koření a co bylo pěstováno kdysi i u nás, je kerblík setý.

Kerblík patří do čeledi mrkvovitých rostlin a jeho lístky jsou velmi podobné listům kořenové petržele. Kerblík setý je jednoletá rostlina dorůstající asi do 50 cm výšky. Má jemné několikrát zpeřené lístky a okolíky drobných bílých kvítků. Vysévá se na jaře, v květnu, a pěstuje podobně jako naťová petržel.

Kerblík podporuje v lidském organismu trávení, je mírně močopudný. Obsahuje vitamíny, minerální látky a aromatickou silici.

Čerstvé listy příjemně kořenně voní a nať chutná nasládle. Kerblík se dá použít všude tam, kde petrželka. Hodí se na saláty — nejlépe spolu s petrželkou a s estragonem, na obložené chlebíčky — nejlépe ve směsi s pažitkou a s celerovými listy, do vaječných jídel, polévek, k pečením a ke grilovaným masům i rybám. J e to dietní naťové koření do tvarohu, do bylinkového másla, do dušených zelenin. M. D. Rettigová doporučovala z něho připravovat studenou omáčku ke studenému masu a přidávat kerblík i do bylinkové polévky. Sušený jemně mletý kerblík se přidává do směsi koření na opékaná masa.

Kerblík se hodně používá v Holandsku, ale i ve francouzské kuchyni a jinde.

 

Použití:

 

Spolupracujeme: