Dříšťalky

Berberis vulgarit L.

Dřišťálky, nazývané v Zakavkazí barbaris a používané sušené a mleté na kořenění šašliků, nejsou nic jiného než plody i u nás obecného keře dřišťálu, zvaného také dráč.

Je to keř vysoký kolem 2 m s podlouhlými jemně pilovitými lístky, které vyrůstají ve svazečcích z úžlabí trnů. Kvete žlutě v drobných převislých hroznech. Plod je rovněž uspořádán v hrozníčcích, jsou to oválné drobné bobule. Plody mají kyselou chuť, obsahují v čerstvém stavu vitamín G, dále organické kyseliny. Působí močopudně a žlučopudně, mírně projímavě, z plodů se dá vyrábět osvěžující šťáva a limonáda, popřípadě, jsou-li naloženy v lihu, léčivý likér, který podporuje trávení. Dřišťálky se používaly i u nás v lidovém lékařství. Na Valašsku se z nich připravovaly léčivé dřišťálové kapky — plody byly naloženy v žitné kořalce. Dřišťálovou šťávu a zavařeninu doporučovala i M. D. Rettigová.

Šťávy, zavařeniny i suchého dřišťálkového prášku se nesmí pojídat mnoho, protože obsahuje alkaloid berberin, který dráždí ledviny. Ale předávkování nemůže přicházet v úvahu.

Protože dřišťál se u nás vyskytuje i planě (příliš ne, protože je hostitelem rzi obilní a byl vyklučen), ale hlavně v parcích, nic nám nebrání, abychom si nenasušili plody a nezískali tak koření — barbaris. Zkuste jím ochutit maso opékané nad ohništěm — šašlik po abchazsku. A chcete-li, nabízíme vám předpis na šťávu a zavařeninu z dřišťálek podle M. D. Rettigové:

Použití:

Spolupracujeme: