Cibule

Allium sp.

Zmínky o cibuli nacházíme již v nejdávnější historii. Cibule byla potravou při stavbě pyramid, jako ostatně cibuloviny vůbec. Byla i obětinou. Zprvu byla, zvláště ostřeji čpící šalotka, ve všeobecné oblibě, ale potom například vznešení Římané začali považovat pach cibule za nedůstojný jejich postavení.

U nás byla vypěstována slavná odrůda cibule — Všetatská, píše se o ní již v 17. století. Pěstuje se dodnes.

Cibulové zeleniny se pěstují po celém světě, hodně v Holandsku, Polsku, Egyptě, Španělsku; naše cibule nemá špatný zvuk ve světovém obchodě.

Cibule patří do čeledi liliovitých a původ má ve střední Asii, další centrum je středomořská oblast, cibule sečka pochází z Číny a cibule šalotka z habešské oblasti. Pěstovala se i u palestinského města Ascalona, po němž má jméno.

U nás se pěstuje několik druhů cibule:

Cibule kuchyňská — Allium cepa L., která se množí buď semenem, nebo sazečkou.

Cibule šalotka — A. ascalonium Strend., je to vegetativní forma kuchyňské cibule, vlastně vytrvalá. Množí se vedlejšími cibulkami. Vytváří shluky volných cibulí.

Cibule zimní, sečka — Allium fistulosum L., která má řadu typů — čínský, japonský, ruský. Zvláště čínský typ má ještě různé vzrůstné variety. Existuje i další její forma — cibule živorodá, zvaná egyptská, česnekocibule apod.

Perlovka — Allium sativum L. subsp. ophioscorodon Link. Je příbuzná více póru, vytváří drobné, bílé, lesklé cibulky jemné chuti. Množí se vegetativně.

Cibule se nejlépe pěstují v lehké humózní půdě s dostatkem vzduchu, ne čerstvě vyhnojené mrvou. Lépe jim prospívá kompost. Cibule obsahuje řadu biologicky hodnotných látek: bílkoviny, cukry, dost draslíku, vápníku, fosforu, železa, fluóru, síry, vitamín C (10 — 15 mg na 100 g hmoty), vitamíny B, biotin, kyselinu pantotenovou a nikotinovou, dále karoten. Více vitamínu C má cibule zimní.

Šalotka obsahuje ze všech cibulí nejvíce silic (allylsulfid). Cibule má dráždivý vliv na játra a slinivku břišní, po jejím požití vylučují více šťáv. Upravuje i střevní mikroflóru, povzbuzuje k činnosti žlučník, má močopudný účinek, vliv na srdeční činnost, uklidňuje nervy, ovlivňuje příznivě činnost štítné žlázy, působí proti nachlazení, proti hlístům atd. Prostě — cibule je zdravá, zvláště je-li požívána syrová. Ovšem ne každý ji snáší bez potíží. Cibule je tedy zelenina, koření i lék.

Je základní kořenicí součástí při přípravě masitých jídel, polévek, salátů, nakládaných zelenin, omáček, dušených zelenin, různých paštik a pomazánek. Cibule se používá čerstvá, sušená i rozemletá na prášek.

Hodně cibule používá italská a francouzská kuchyně, ale i arabská, maďarská, španělská.

Šalotka, která má většinou ostřejší chuť, se používá ve francouzské, sovětské i americké kuchyni.

Cibule zimní má hodnotnou nať s vysokým obsahem vitamínu C (až 120 mg %) a hodí se do polévek, omáček, do pomazánek jako pažitka.

Perlovka je drobná jemná cibulka, která se přidává k obložení jídla. Nejčastěji se nakládá, často s přísadami (kapary, estragon, pepř, česnek) nebo do kyselého nálevu kořeněného bobkovým listem, hořčicí, koriandrem, pepřem a novým kořením, popřípadě i hřebíčkem.

Sušenou práškovitou cibulí se ochucují jídla, bývá přidávána do kořenících směsí, zvláště průmyslově připravených. Cibule uchováváme v bezmrazém, ale chladném, suchém místě.

Použití:

Spolupracujeme: