Černobýl

Artemisia vulgaris L.

Je to vlastně plevelná vytrvalá bylina příbuzná pelyňku, která se kulturně nepěstuje. Vyskytuje se hojně na rumištích, u cest, plotů, téměř všude.

V pověrách dříve sloužil Černobýl jako mocný prostředek proti kouzlům. Větvička Černobýlu měla člověka ochránit před zlými mocnostmi. Plinius se na Černobýl díval užitečněji, když tvrdil, že poutníci si mají Černobýl vkládat do bot, aby je nebolely nohy.

Botanický název je pelyněk Černobýl. Má červenofialové lodyhy s lyrovitě peřenodílnými listy, svrchu zelenými, naspodu bělavě plstnatými. Květy jsou drobné, načervenalé, složené v laty.

Jako koření se užívají buď mladé listy před květem, nebo se sbírají kvetoucí vrcholky, které jsou aromatičtější. Černobýl je léčivá rostlina, která obsahuje silice (cineol, thujon), hořčiny, inzulín a cholin. Proti pelyňku je podstatně méně hořký. Pomáhá proti žaludečním křečím, zvyšuje chuť k jídlu a odstraňuje střevní parazity.

Protože Černobýl podporuje trávení a je příjemně nahořklý a aromatický, dříve u nás sloužil jako koření i jako léčivá rostlina. Mladou čerstvou natí se kořenily masové polévky a omáčky, přidával se do pokrmů z mletého masa, do nádivek a kvetoucí vrcholky se rozdrcené nebo jemně rozsekané vkládaly do hus a kachen k pečení nebo se jimi kořenily tučné vepřové a skopové pečené. Lze ho přidat i do salátů, listy do palačinek.

Rozhodně by nevadilo použít občas chutný a užitečný Černobýl i v dnešní kuchyni. Nepoužívá se ho mnoho, asi tak čajová lžička rozsekané natě nebo vrcholků na 1 kg masa nebo pokrmu, sušený nebo čerstvý.

Použití:

Spolupracujeme: