Bazalka

Ocimum basilicum L.

Bazalka nebo bazalička bývá opěvována v mnoha lidových písních především jako okrasná rostlina pěstovaná za okny nebo v zahrádce. Pochází z jižní Asie, do evropské kuchyně přišla v 16. století z východní Indie a Iránu.

Bazalka pravá je jednoletá bylina až 40 cm vysoká, medonosná. Kvete v červenci a v srpnu bělavými nebo narůžovělými kvítky. Pěstuje se ze semene, které se dá vysévat v březnu buď do květináčů, nebo do pařeniště. Předpěstované sazenice se pak vysázejí na záhon v polovici května. Má řadu odrůd, které se liší velikostí a barvou listů. V době květu se odřezává nať, suší se ve stínu. Celá rostlina, a hlavně listy jsou silně aromatické, voní po hřebíčku. Obsahuje silice a třísloviny a další látky.

V lidském organismu má vliv na vylučování žaludečních šťáv, působí proti nadýmání, podporuje chuť k jídlu, trávení a ulehčuje odkašlávání. Zlepšuje činnost ledvin a uklidňuje nervy. Způsobuje prý — podle Mattioliho — dobrou náladu.

Bazalku jako koření je nutno uchovávat v dobře uzavřených nádobách, aby nevyprchaly silice. Ztratila by pak vůni. Jako koření se užívají lístky v čerstvém stavu nebo sušené. Používá se ke kořenění zeleninových nebo masových polévek, do omáček, do karbanátků, do salátů, do náplně italské pizzy, do fazolí, okurek, bylinkového másla, do octa, do tvarohu, při přípravě zvěřiny a ryb.

Je to jedno ze základních koření jihoevropských kuchyní. Ve světě se pěstuje mnoho typů a kulturních odrůd bazalky. Pěstují se i různé druhy, např. O. gratissimum, O. tenuiflorum, aj. využívané rovněž v kuchyni, v parfumerii i farmacii.

Použití:

Spolupracujeme: