Anýz

Pimpinella anisum L.

Vedle kmínu z čeledi mrkvovitých je to jedno z nejstarších a nejrozšířenějších koření.

Anýz chválil Pythagoras a Pliniusjako omlazující prostředek. Také se mu připisovala moc přivádět lehký spánek. Ve středověku byl součástí lektvarů proti jedům. V Evropě se o jeho obecné rozšíření zasloužil Karel Veliký.

Anýz pochází ze Středomoří a z Malé Asie. Je to jednoletá rostlina dorůstající do výšky asi 50 cm. Patří k mrkvovitým. Má tři druhy listů rozmanitého tvaru, spodní jsou nedělené, střední trojčetné a horní přisedlé, čárkovité. Kvete od června okolíky bílých květů. Plodem je dvounažka 3 — 5 mm dlouhá, šedožlutá nebo šedohnědá.

Anýz je rostlina, která vyžaduje teplé, chráněné a slunné polohy. Pěstuje se na Balkáně a ve Středomoří, v SSSR, Španělsku, Indii, Turecku, Mexiku i u nás na jižní Moravě a Slovensku. Vysévá se začátkem dubna do řádků asi 30 cm vzdálených a sklízí se v červenci a v srpnu, v době, kdy hnědnou semena v okolících.

Anýz obsahuje kromě jiných složek silici, která má aromatickou nasládlou chuť, v ní jako hlavní složku anethol. Anýz je i jedna z nejstarších léčivých rostlin. Ulehčuje kašel, má vliv na vyměšování žluče, a tím urychluje trávení, podporuje chuť k jídlu. Silice omezuje růst škodlivých baktérií, působí proti tvorbě plynů a střevním katarům. Má účinky proti křečím trávicího traktu a podporuje sekreci žláz. Je to tedy užitečné a léčivé koření.

Používá se do některých druhů chleba, do pečiva, k nakládání červené řepy, do červeného zelí, okurek. Velmi příjemný je v hruškovém a jablečném kompotu (v malém množství lze použít i kousek badyánu). Anýz je možno přidat k dušeným houbám, především k žampionům (jen několik semen). J e velmi oblíben v indické a čínské kuchyni, kde se používá do masitých jídel. Vyrábějí se z něho likéry. V domácnosti ho uchováváme v dobře uzavřené kořence chráněné před světlem.

Použití:

Spolupracujeme: